Art In Europe 1945 - 1968
The Continent that the EU does not know

ZKM
23. 10. 2016 – 29. 1. 2017

Partneři výstavy: Státní muzeum výtvarného umění Alexandra Sergejeviče Puškina a galerie ROSIZO v Moskvě, Galerie BOZAR v Bruselu
Výstavní projekt podpořili: Galerie Zdeněk Sklenář, Flanders - State of the Art, Fondazione/Stiftung, Baden - Wurttemberg, Stiftung
 
UMĚNÍ V EVROPĚ 1945 - 1968 - Kontinent, který EU nezná Společně se Státním muzeem výtvarného umění Alexandra Sergejeviče Puškina a galerií ROSIZO v Moskvě a s galerií BOZAR v Bruselu organizuje ZKM velkoryse pojatý projekt výstavy »Umění v Evropě 1945–1968: Tváří v tvář budoucnosti« – jíž se kurátorsky ujali Eckhart Gillen a Peter Weibel.
Výstava tematizuje integrující kulturní síly na euroasijském kontinentu a její pohled tak zabírá centrální kulturní prostor, kterým ve 20. století opakovaně otřásaly války a krize, aby jej nakonec roztrhly. Časové období od roku 1945 do roku 1968, jež výstava osvětluje, je v mnohém ohledu ztělesněním hledání uměleckých a politických perspektiv, jež byly protikladným způsobem zaměřeny do budoucnosti. Po skončení druhé světové války v roce 1945 se poměry na politických a kulturních hranici stále více zostřovaly, až se nakonec v důsledku protiamerických studentských revolt a nové východní politiky uvedené do života Willy Brandtem rok 1968 vymezil jako další rozhodující mezník v evropských poválečných dějinách na Východě i na Západě ve smyslu utváření budoucnosti.
Poprvé od roku 1945 je nyní možné realizovat koncept dodatečného retrospektivního načrtnutí dějin umění celé Evropy. Dosud se pozornost historiografie maximálně zaměřovala na abstraktní expresionismus jakožto symbolizaci svobodného Západu, zatímco socialistický realismus ztělesňoval konzervativismus komunistického Východu. Dnes však víme, že tento převládající model dějin umění byl produktem studené války. Výstava proto podniká pokus interpretovat vývoj umění v Evropě z celoevropské perspektivy nově a je pro dané období 1945–1968 výrazem určité specifické renesance evropského umění a kultury. Tím že projekt výstavy svádí dohromady neoavantgardy z Východu a Západu, se stává zjevným, že mnohé nové, po válce vytvořené umělecké formy – od mediálního umění až k umění konceptuálnímu, od akčního umění až k umění spjatého se zvukem  – měly své kořeny v Evropě nebo se ustavily paralelně ve stejnou dobu v Západní Evropě, v USA, Rusku a ve Východní Evropě.
Díky společnému úsilí tří mezinárodně renomovaných muzeí spojuje výstava na 500 zápůjček od více než 200 umělců do panoramatu celoevropského vývoje umění na obou stranách historické železné opony.
V ZKM, které se v jedné ze svých programových linií zaměřuje na experimentální umělecké výboje 50. a 60. let 20. století, doznává výstava významné změny ve smyslu svébytného stanovení jejích centrálních akcentů a jejího rozšíření. Zástupci západních neoavantgard – jako například skupina ZERO – se teď v ZKM poprvé objevují v kontextu paralelně vzniknuvších východoevropských a ruských nových tendencí – jako jsou Nove tendencije nebo skupina Dviženije.  Informace k centrálním bodům výstavy, umělcům a dílům, které budou v ZKM vystavovány v rámci této výstavy evropského umění, budou zájemcům k dispozici na tomto místě od konce září.
Touto výstavou a katalogem, jenž ji doprovází, se začíná odvíjet nový příběh o Evropě. Rozdělení Evropy jako výsledek Jaltské konference z roku 1945 a z něho vyplývající studená válka nepoškodily těžce jenom východní Evropu, nýbrž i západní Evropu. To, že Západní Evropa toto rozdělení až do pádu zdi v roce 1989 akceptovala, se rovná sebe-amputaci. Cílem výstavy je to, co během doby rozdělené Evropy rostlo každé jiným směrem, až mezi tím nakonec vznikl určitý odstup, retrospektivně zase přiblížit k sobě a tím o další kousek zašít ránu, jež i dnes ještě kulturně zeje mezi západní a východní Evropou. Samotný obraz švu („suture“) lze doložit rozmanitým způsobem v uměleckých manifestacích z období let
1945 až 1968.
Toto prostřednictvím výstavy praktikované znovusjednocení východní a západní Evropy ve jménu umění nezavírá pouze jistou mezeru v rámci dějin umění, nýbrž je třeba je – tváří v tvář budoucnosti – chápat jako aktivní plaidoyer pro Evropu. Výstava tak proti současným ekonomickým a politickým povídačkám, jež ženou Evropu doprava a zpět do starých nacionalismů, staví angažovaný alternativní příběh. Je úkolem umění odkrývat a ukazovat alternativy a umožňovat změnu.
Zastoupení umělci: Marc Adrian, Yaacov Agam, Kurd Alsleben, Gábor Altorjay, Hans Peter Alvermann, Eric Andersen, Giovanni Anselmo, Marina Apollonio, Karel Appel, ARCHIGRAM, Arman, Armando, Art & Language, Roy Ascott, Enrico Baj, Vojin Bakić, Mario Ballocco, Paolo Baratella, Gianfranco Baruchello, Georg Baselitz, Max Beckmann, Otto Beckmann, Alfred Graßl, Joseph Beuys, Remo Bianco, Alberto Biasi (Gruppo N), Ely Bielutin, Max Bill, Hans Bischoffshausen, Agostino Bonalumi, Davide Boriani (Gruppo T), Václav Boštík, Van den, Guy Branden, Robert Breer, Jacques Brissot, Bazon Brock, Marcel Broodthaers, Günter Brus, Tadeusz Brzozowski, Bernard Buffet, Erik Bulatov, Daniel Buren, Victor Burgin, Alberto Burri, Hal Busse, Reg Butler, Pier Paolo Calzolari, Anthony Caro, Enrico Castellani, Jorge Castillo, Karel Černý, Ennio Chiggio, Christo, Inge Claus-Jansen, Ettore Colla, Compos 68, Constant, COOP HIMMELB(L)AU, Fritz Cremer, Roberto Crippa, Almir da Silva Mavignier, Dadamaino, Hanne Darboven, Gabriele de Vecchi (Gruppo T), Herman De Vries, Guy Debord, Alexander Deineka, Hugo Demartini, Gérard Deschamps, Bruno di Bello, Lucia di Luciano, Braco Dimitrijević, Milan Dobeš, Piero Dorazio, Gianni Dova, Jean Dubuffet, François Dufrêne, Umberto Eco, Equipo 57, Equipo Realidad, Miklós Erdély, EXAT 51, Valie Export, Agenore Fabbri, Luciano Fabro, Öyvind Fahlström, Harun Farocki, Jean Fautrier, Stano Filko, Robert Filliou, Constantin Flondor, Piero Fogliati, Lucio Fontana, Lucian Freud, Krisztián Frey, Bulat Galeyev und Prometheus-Büro, Ivo Gattin, Poul Gernes, Karl Gerstner, Stefan Gierowski, Hermann Goepfert, Gorgona Group, Zbigniew Gostomski, Tomislav Gotovac, Karl Otto Götz, Lily Greenham, HAP Grieshaber, Franco Grignani, Groupe de recherche d’art visuel, Hans Grundig, Milan Grygar, Renato Guttuso, Hans Haacke, Dieter Hacker, Raymond Hains, Matjaž Hanžek, Haus-Rucker-Co., Bernhard Heiliger, Wilhelm Hein, Jan Henderikse, Maurice Henry, Eva Hesse, Gerhard Hoehme, Oskar Holweck, Miljenko Horvat, HP Zimmer, Alfred Hrdlicka, Francisco Infante-Arana, Isidore Isou, Asger Jorn, Nam June Paik, Ilya Kabakov, Tadeusz Kantor, Lajos Kassák, Ilona Keserü, Yves Klein, Julije Knifer, Milan Knížák, Viacheslav Koleichuk, Július Koller, Béla Kondor, Gyula Konkoly, Arthur Køpcke, Dezső Korniss, Edward Krasiński, Dmitry Krasnopevtsev, Radoslav Kratina, Kurt Kren, Norbert Kricke, Vlado Kristl, Erkki Kurenniemi, László Lakner, Edoardo Landi (Gruppo N), Carl Laszlo, John Latham, Le Corbusier, Julio Le Parc, Jean-Jacques Lebel, Fernand Léger, Maurice Lemaître, Alfred Lenica, Adolf Luther, Heinz Mack, Karel Malich, Frank Josef Malina, Mangelos, Edgardo Mannucci, Piero Manzoni, Gerhard Marcks, Adam Marczyński, Enzo Mari, Gino Marotta, Manfredo Massironi (Gruppo N), Lidia Masterkova, Almir Mavignier, Hans Mayer-Foreyt, David Medalla, Christian Megert, Teresa Mellerowicz-Gella, Albert Mertz, Mario Merz, Gustav Metzger, Harald Metzkes, Manuel Millares, Henry Moore, Marcello Morandini, François Morellet, Tony Morgan, Gabriele Mucchi, Otto Muehl, Bruno Munari, Frieder Nake, Paul Nash, Georg Nees, Ernst Neizvestny, Werner Nekes, Hermann Nitsch, Jerzy Nowosielski, Marek Oberländer, OHO, Roman Opalka, Meret Oppenheim, Nam June Paik, Mihovil Pansini, Eduardo Paolozzi, Ervin Pátkai, Henk Peeters, A.R. Penck, Vladimir Petek, Pablo Picasso, Ivan Picelj, Otto Piene, Pierluca, Yuri Pimenov, Michelangelo Pistoletto, Dmitri Plavinsky, Stanislav Podhrázský, Marko Pogačnik, Uli Pohl, Sigmar Polke, Giò Pomodoro, Viktor Popkov, Charlotte Posenenske, Enrico Prampolini, Heimrad Prem, Oskar Rabin, Andrea Raccagni, Carol Rama, Jean-Pierre Raynaud, Martial Raysse, Antonio Recalcati, Alain Resnais, Gerhard Richter, Hans Richter, Bridget Riley, Jean-Paul Riopelle, Peter Roehr, Mikhail Roginsky, Mimmo Rotella, Dieter Roth, Georges Rouault, Roland Sabatier, Zorka Ságlová, Hans Salentin, Beatrice Sandomirskaya, Jean-Michel Sanejouand, Antonio Saura, Paolo Scheggi, Alfons Schilling, Niklaus Schilling, Tomas Schmit, Nicolas Schöffer, Eugen Schönebeck, Jan Schoonhoven, Emil Schumacher, Duro Seder, Vadim Sidur, Willi Sitte, Zdeněk Sklenář, Kjartan Slettemark, Ed Sommer, Jesús Rafael Soto, Karel Souček, Daniel Spoerri, Aleksandar Srnec, Klaus Staudt, Graham Sutherland, Zdeněk Sýkora, Alina Szapocznikow, Tamás Szentjóby, Takis, Paul Talman, Antoni Tàpies, Vladimir Tatlin, Hervé Télémaque, Gyarmathy Tihamér, Joe Tilson, Jean Tinguely, Endre Tót, Werner Tübke, Günther Uecker, Timm Ulrichs, Giuseppe Uncini, Jiří Valoch, Paul van Hoeydonck, Josip Vaništa, Grazia Varisco (Gruppo T), Victor Vasarely, Ben Vautier, Emilio Vedova, Vladimir Veisberg, Aleš Veselý, Nanda Vigo, Jacques Villeglé, Tibor Vilt, Daniela Vinopalová, Gerhard von Graevenitz, Vostell Vostell, Franz Erhard Walther, Peter Weiss, Ludwig Wilding, Stephen Willats, Gerd Winkler, Gil J. Wolman, Andrzej Wróblewski, Vladimir Yankilevsky, José Maria Yturralde, Yvaral, Rimma Zanevskaya, Herbert Zangs, Alexander Zhdanov, Yuri Zlotnikov und Gilberto Zorio.