Bohuslav Reynek – Cliché-verre a zátiší
8. 5. – 4. 6. 2011
Soubor cliché-verre Bohuslava Reynka, jejž Galerie Zdeněk Sklenář získala z pozůstalosti autora v překvapivé úplnosti, představí Reynka z jiného úhlu, než jsme se jej dosud navykli vnímat.
S technickou pomocí syna Daniela, který se už tehdy vášnivě zabýval fotografií, vyzkoušel umělec v roce 1952 na několik měsíců tuto relativně už dávnou, mimo jiné i Camillem Corotem užívanou techniku průsvitu (kombinující lept s fotografií). Namísto pasivní práce s neprůsvitným krytem na skleněné desce, do nějž se má rýt a výsledek pak přenést světlem na citlivý fotografický papír, zanesl neustále experimentující Reynek do obrazu opět kus svého domova, takže kromě pregnantních linií základní kresby prolnul do poloprůsvitného krytu ostříhané rouno svých oveček, petrkovské pavučiny nebo včelí voštiny. Krvavé skvrny na čele Krista pod trnovou korunou naznačil dokonce sdruženými otisky vlastního palce. Zajisté umění. V souvislosti s touto poměrně krátkou tvůrčí etapou ale nesmíme pominout, že se nám tu zjevuje umělec také jako homo ludens, člověk hrající si.
Jiří Šerých, 2011
S technickou pomocí syna Daniela, který se už tehdy vášnivě zabýval fotografií, vyzkoušel umělec v roce 1952 na několik měsíců tuto relativně už dávnou, mimo jiné i Camillem Corotem užívanou techniku průsvitu (kombinující lept s fotografií). Namísto pasivní práce s neprůsvitným krytem na skleněné desce, do nějž se má rýt a výsledek pak přenést světlem na citlivý fotografický papír, zanesl neustále experimentující Reynek do obrazu opět kus svého domova, takže kromě pregnantních linií základní kresby prolnul do poloprůsvitného krytu ostříhané rouno svých oveček, petrkovské pavučiny nebo včelí voštiny. Krvavé skvrny na čele Krista pod trnovou korunou naznačil dokonce sdruženými otisky vlastního palce. Zajisté umění. V souvislosti s touto poměrně krátkou tvůrčí etapou ale nesmíme pominout, že se nám tu zjevuje umělec také jako homo ludens, člověk hrající si.
Jiří Šerých, 2011
