menu

Milan Mölzer Krátká cesta

6. 9. 2012

Tisková zpráva
Milan Mölzer Krátká cesta
6/9–20/10/2012 / st–so 13.00–18.00
Zdeněk Sklenář, S
Smetanovo nábřeží 334/4, Praha 1
www.zdeneksklenar.cz

„Milan Mölzer byl jakýmsi seizmografem s tajemným smyslem pro to, co se kolem něj dělo. Byl jako sova,
dokázal klidně sedět a přitom zaznamenávat vše, co kolem sebe viděl nebo zaslechl.“
Helge Achenbach, umělecký konzultant

Výstavou Milan Mölzer Krátká cesta se vrací do rodné Prahy düsseldorfský výtvarník, který svým originálním
stylem zazářil v první polovině sedmdesátých let na německé výtvarné scéně. Výtvarník, jenž své papírové
řezané struktury, amphibolinové reliéfy a vizuální cestovní záznamy představil během tříletého vrcholného
období na dvou desítkách samostatných i skupinových výstav v Německu, Francii a Itálii. Výtvarník, jehož
dílo je přitom pro většinu české veřejnosti zcela neznámé. Výtvarník, jenž se nyní dočkal první retrospektivy
ve své rodné zemi.
Milan Mölzer (1937–1976) vystudoval polygrafickou školu v Liberci a pracoval jako sazeč, ale záhy se dostal
do víru kulturního dění, které na konci padesátých let nastartovalo v Československu pozvolné uvolňování
totalitního režimu. Pod vedením tanečníka a choreografa Miloslava Lipinského studoval tehdy velmi populární
pantomimu. K inspirativní atmosféře doby patřil i boom divadel malých forem a autorských kabaretů, kterých
spontánně vznikaly – zejména pod vlivem nadšení z tvorby Divadla Na Zábradlí a Semaforu – desítky po celé
republice. Jedním z těch úspěšnějších bylo pardubické Divadlo Experiment, ve kterém Milan Mölzer působil
v letech 1960–1961.
V roce 1962 Mölzer uspořádal svou první samostatnou výstavu v Divadle Na Zábradlí, které otevřelo foyer
výtvarníkům začínajícím, i těm, pro něž byly oficiální výstavní síně uzavřené. A tři roky poté ho angažoval
do Černého divadla, které slavilo úspěchy po celém světě, jeho zakladatel Jiří Srnec. Mölzer nebyl ostatně
jediným výtvarníkem v souboru – specifické Srncově poetice totiž vyhovovalo jejich vizuální myšlení, cit
pro objekt a prostor. „Z hlediska divadla mají tu přednost, že cítí sebe sama jako výtvarný objekt,“ vysvětloval
Srnec. „Myslím, že také chápou předurčenost objektu k pohybu. Vždyť každé výtvarné dílo je organizací,
tedy přeskupováním objektů reality.“
Z Československa emigroval Milan Mölzer se svou rodinou v roce 1968 do Německa, kde v letech 1969–1970
studoval na Kunstakademii v Düsseldorfu v ateliéru informelního malíře Gerharda Hoehmeho. V Mölzerově
tvorbě, která formálně zapadá mezi názory skupiny Zero, informel a konkretismus, se odráží atmosféra
výtvarné scény přelomu šedesátých a sedmdesátých let, ale zároveň z ní výrazně vystupuje autorův
osobitý talent a individualita. „Během několika málo let dokázal vytvořit výrazné dílo, které svou dobu odráží
i přesahuje,“ míní americký historik umění David Galloway.
Od roku 1973, kdy vystavoval v Düsseldorfu, do své smrti v květnu 1976 má Milan Mölzer na svém kontě
dvě desítky samostatných i skupinových výstav v Německu, Francii a Itálii; mimo jiné v bochumské Galerii m,
Gallery 44 v Kaarstu, Kunsthalle v Darmstadtu nebo na veletrhu umění IKI v Düsseldorfu. A posmrtně byl
zastoupen rovněž na proslulé Documentě 6 v Kasselu (1977), kde byly vystaveny jeho práce z roku 1976:
Reiseheft (cestovní poznámkový blok), v němž zaznamenal cestu z Darmstadtu do Kolína nad Rýnem,
a Reisetagebuch (cestovní deník), který zachytil cestu z Darmstadtu do Düsseldorfu.

Životní vibrace Milana Mölzera
Letos uplynulo 36 let od předčasného úmrtí výtvarníka Milana Mölzera (1937–1976). V Čechách si ho pouze
pamětníci vybaví jako mima Černého divadla Jiřího Srnce a v Německu, kde zazářil jako umělec jen krátce,
už také málokdo jeho dílo zná. Mölzerovy zásadní výtvarné práce vznikly v sedmdesátých letech v Německu,
kam se svou rodinou emigroval v roce 1968.
Psychika exulanta je někdy těžko pochopitelná. Nové prostředí umožňuje na jedné straně uvolnění, osvobození
a erupci potlačeného talentu, na straně druhé přináší spoustu výkyvů mezi nadšeným optimismem, těžkou
depresí a pocitem neuvěřitelné zranitelnosti. Hledání rovnováhy mezi osobním a uměleckým štěstím se pak
může přes relativní úspěch stát životním rizikem.
Mölzer, povoláním sazeč, později mim, začal ze dne na den studovat na Kunstakademii v Düsseldorfu a díky
svému nadání a šarmu se v neuvěřitelně krátké době vypracoval v úspěšného umělce.
„Stopy“ jeho tvorby i jeho samotného ve formě papírových řezaných struktur či amphibolinových reliéfů
a ke konci života cestovních záznamů jsou organickým a poetickým výrazem životních vibrací. Papíry
s chirurgickými řezy v mnoha variacích okouzlují podobností s lidskou pokožkou nebo zvířecí srstí.
Mne osobně jeho práce vždy přitahovaly a po celých 36 let bylo mým přáním je vystavit. Když galerista
Zdeněk Sklenář navštívil roku 2010 Düsseldorf, nebylo těžké ho přesvědčit – spontánně se rozhodl dílo
Milana Mölzera představit v Praze. Největší podíl na realizaci výstavy má ale Vera Röhm, významná německá
sochařka, která zapůjčila mnoho Mölzerových děl, jež dlouhá léta kupovala a ochraňovala s úmyslem uchovat
je budoucím generacím. Od počátku byl projektem nadšen i americký historik umění David Galloway, a byl to
právě jeho nápad pojmenovat jej „Milan Mölzer Krátká cesta“ (The Brief Journey of Milan Mölzer). Proč tento
název? Mölzer často své krátké cesty vlakem nebo tramvají dokumentoval kreslenými liniovými záznamy,
a i jeho život a dílo byly vlastně takovou pomyslnou krátkou poutí.
Výstava díla Milana Mölzera v Praze se otevírá v pravou chvíli – zájem o umění sedmdesátých let prožívá
v současné době renesanci.
Peter Bielicky
kurátor výstavy

Životopis
1937
narozen v Praze
1952–1956
polygrafická škola, Liberec
1959–1960
studium pantomimy u prof. Lipinského, Praha
1960–1961
Divadlo Experiment, Pardubice
(Pardubický kabaret Experiment)
1965–1968
Černé divadlo, Praha
od roku 1968
žil ve Spolkové republice Německo
1969–1970
studium na Kunstakademii v Düsseldorfu,
ateliér profesora Gerharda Hoehmeho
1976
umírá 22. května v Düsseldorfu

Samostatné výstavy
1962
první samostatná výstava
Divadlo Na Zábradlí, Praha
1974
Galerie m, Bochum
Galerie Hermanns, Fürstenfeldbruck
1975
Galerie Löhrl, Willich-Schiefbahn
Junior Galerie, Düsseldorf
Contradiction, Paříž
Galerie Hermanns, Fürstenfeldbruck
Galerie Beniamino, Milán
1976
Gallery 44, Kaarst
Galerie Hermanns, Fürstenfeldbruck
Kunsthalle Darmstadt
Städtische Kunsthalle Düsseldorf – vzpomínková
výstava
20. července až 22. srpna
1977
Kulturgeschichtliches Museum Osnabrück
2012
Zdeněk Sklenář, S, Praha

Skupinové výstavy
1973
IKI Düsseldorf
1974
Grands et Jeunes d’aujourd’hui, Paříž
Art 5´74, Basilej, Edition Wack
Galerie Die Hanse, Essen
IKI Düsseldorf
1975
L’unique Objet, Paříž
Arte Fiera Bologna
Grands et Jeunes d’aujourd’hui, Paříž
Internationaler Kunstmarkt, Kolín nad Rýnem
Winterausstellung, Düsseldorf
Galerie Portfolio, Düsseldorf
1977
Documenta 6, Kassel

Kontakt pro média:
Pavla Lubovská
T: +420 731 465 638
E: pavla.lubovska@zdeneksklenar.cz