menu

Milan Grygar: Má-li umění určitou kvalitu, nepotřebuje moc slov \rozhovor\

13. 10. 2010

Proč jste se rozhodl vystavit v Galerii Zdeněk Sklenář právě Akustické formy?
Je to příležitost ukázat část mé tvorby, kterou Zdeněk Sklenář již částečně představil v roce 2006. Byly zde vystaveny Architektonické partitury, na které tyto kresby, Akustické formy, navazují.
Říkáte, že Akustické formy vycházejí z geometrie trojrozměrného světa, kterou však překračují. V jakém smyslu?
Umění vždy něco překračuje. Pokud dílo vytvoříte s vědomím, že je možno je realizovat i hudebně, překračujete tím určitou mez. To už přestává být geometrie, kterou znáte ze školy, ale stává se ještě něčím jiným...
Jaký je v případě Akustických forem vztah mezi vizuální a akustickou rovinou?
Akustičnost je vizualizována kresbou. Objekty jsou „duté“, plastické. Jsou to prostory, ve kterých „probíhá zvukový děj“. Je to podobné jako v případě hudebního nástroje. Ten má určitý tvar. Zvuk vzniká právě v tomto tvaru.
Tato díla pocházejí z osmdesátých let. Byla tehdy nějakým způsobem provedena?
Ano. Vlastností těchto kreseb je, že k jejich provedení může dojít. Není to myšleno tak, že jsem hudebník a tvořím partitury, které se mají provést...
Jedna z partitur byla provedena v roce 1983 na významné české výstavě v Mnichově, která měla za cíl propagovat české umění. Kromě mne zde vystavovalo dalších sedm umělců.
Jeden z mých obrazů, Prostorovou partituru zde interpretovalo trio Jiřího Stivína.
Důležitá je dohoda s hudebníky, je to improvizovaná hudba. Buďto je to dobré, nebo ne...
Jak jste tenkrát vybíral hudebníky?
Mé první partitury byly realizovány v Německu Erhardem Karkoschkou v roce 1970. V Československu k tomu v této době nedošlo.
Jiří Stivín později navštívil Karkoschkův koncert v Německu a po vystoupení jej požádal o spolupráci. Proč nejdete za Grygarem? zeptal se pan Karkoschka, a tak se ke mně Jiří Stivín dostal...
Jste autorem vlastní monografie, sám si navrhujete pozvánky na výstavy, které sám instalujete, proč?
Výtvarnost je jedním z principů mé tvorby. Pokud je to možné, rád tyto práce dělám sám. Zajímají mne.
Jste autorem také instalace v Galerii Zdeněk Sklenář...
Prostor galerie je velmi důležitý. Také proto si svá díla instaluji sám. Jsou to moje věci, které dobře znám a mohu s nimi proto lépe pracovat. Je to velká výhoda.
Nepatříte k lidem, kteří by poskytovali médiím mnoho rozhovorů...
Je těžké vysvětlovat... Má-li umění určitou kvalitu, nepotřebuje moc slov. Někdy má výtvarník potřebu vysvětlit, co chtěl prostřednictvím díla sdělit. Sdělení je však přítomno v díle samotném, nikoliv ve vysvětlování... Tomu nepřikládám důležitost. Výklad však může pomoci divákovi najít cestu...
Akustické formy, které jsou vystaveny v Galerii Zdeněk Sklenář, jsou precizní a propracovaná díla. Zřejmě tedy nepatříte k výtvarníkům, kteří tvoří rychle...
Když už je to vymyšleno, musíte tvořit rychle, jinak byste totiž dílo nikdy nedokončil...

Ptal se Prokop Souček